Jaromír vznikl jako součást systematického geologického průzkumu Horního Města v 50. letech 20. století. Šachta sloužila k otevření a průzkumu hlubších částí ložiska olověných a zinkových rud.
Systematický geologický průzkum ložiska začal roku 1954. Po ověření zrudnění vrty byla roku 1956 otevřena severovýchodní část ložiska šachtou Jaromír.
Jáma dosáhla hloubky 175 metrů a z jejích pater bylo vyraženo přibližně 2,2 kilometru chodeb. Spolu se štolou Josef a Novou jámou vytvořila hlavní poválečný důlní systém.
Jaromír dobře ukazuje poválečnou snahu znovu oživit středověký rudní revír moderní geologií. Vrtný průzkum nejprve přesně lokalizoval staré i nové rudní struktury a teprve potom následovala hlubinná otvírka.
Ložisko bylo prostřednictvím Jaromíru a dalších děl rozfáráno na několika horizontech. Doprava a ražby odpovídaly standardu poválečných československých rudných dolů.
Aktivní provoz skončil s ukončením těžby v revíru roku 1970. Hornickou historii lokality dnes dokumentuje Hornoměstské podzemí a místní muzeum.
V rámci průzkumu bylo v Horním Městě provedeno 115 povrchových vrtů; jeden z nich dosáhl hloubky až 1 200 metrů.