Důl sv. Eliáše patřil k nejvýznamnějším provozům rudolfovského stříbrného revíru. Jeho neustálé problémy s vodou byly jedním z důvodů výstavby několik kilometrů dlouhé Eliášovy dědičné štoly.
Stříbronosné žíly Rudolfovska byly intenzivně dobývány zejména v 16. století. Důl sv. Eliáše patřil k významným provozům severní části revíru.
Obec Úsilné uvádí, že za vlády císaře Rudolfa II. se zde ročně těžilo velké množství stříbrné rudy. Provoz však neustále komplikovaly důlní vody, které se stahovaly z dalších částí revíru.
Právě boj s vodou učinil z Eliáše jeden z klíčových bodů celého revíru. Řešením měl být obrovský projekt Eliášovy dědičné štoly ražené od Úsilného.
Důl využíval svislou šachtu a systém navazujících chodeb. V 16.–18. století byla hlavním technologickým problémem vodotěžba a zajištění dostatečného odvodnění.
Samotný důl není standardně zpřístupněnou podzemní lokalitou. Místo připomíná naučná stezka Cesta kolem hornického města Rudolfov.
Na naučné stezce je důl sv. Eliáše připomínán jako poslední významný stříbrný důl Rudolfovského revíru.