Döllinger existoval pouhých osm let, ale jeho katastrofa změnila celé severočeské hornictví. Průval ryolitových vod zatopil nejen samotný důl, ale ovlivnil i sousední šachty a teplický lázeňský systém.
Důl Döllinger byl vybudován roku 1871 na severozápadním okraji Duchcova. Důlní pole bylo otevřeno těžní jámou Döllinger I, výdušnou jámou Döllinger II a později vodotěžní jámou Döllinger III.
Důl ležel v blízkosti výrazného Döllingerského zlomu a ve složitých hydrogeologických podmínkách. Dne 10. února 1879 došlo k mohutnému průvalu vody. Zahynulo 21 horníků a důl byl zaplaven.
Katastrofa zasáhla i teplické lázně, protože důlní práce narušily systém termálních vod. Událost vedla k zásadnímu zpřísnění pravidel pro dolování v ochranném území pramenů.
Důl měl tři hlavní horizonty a několik jam. Pohyb mezi některými úrovněmi zajišťovaly úzké šachtice s žebříky.
V oblasti zůstala významná vodohospodářská infrastruktura. Döllingerův problém se stal základem systému regulace důlních a termálních vod používaného v různých podobách dodnes.
Uhelná sloj měla místy mocnost až 15 metrů a byla dostupná relativně mělkou jámou, což původně činilo projekt velmi lákavým.