Důl Schoeller, později známý jako Nejedlý I a nakonec Důl Kladno, byl jedním z nejmodernějších a nejdéle fungujících podniků kladenského revíru. Jeho historická těžní věž typu Tomson-Bock patří mezi technicky mimořádné konstrukce.
Hloubení jámy Schoeller začalo 10. června 1899 v místě předchozího hlubinného vrtu. Jáma byla dohloubena roku 1901 a pravidelná těžba začala 15. února 1902. Po druhé světové válce byl důl přejmenován na Zdeněk Nejedlý a později Nejedlý I.
V letech 1969–1972 vznikla nová velkokapacitní jáma Nejedlý III, která od roku 1973 převzala hlavní těžbu. Po roce 1990 nesl podnik jméno Důl Kladno. Poslední uhlí bylo vytěženo v červnu 2002.
Uzavřením Schoelleru skončila více než dvousetletá moderní éra černouhelného hornictví na Kladensku. Šachta se tak stala symbolem nejen svého vlastního závodu, ale definitivního konce celého revíru.
Původní jáma měla kruhový profil o průměru pěti metrů. Dochovaná těžní věž systému Tomson-Bock je v českém prostředí mimořádně vzácným typem technické konstrukce.
Po ukončení těžby byly jámy zasypány. Část původních provozních objektů, včetně těžní věže a jámové budovy Nejedlý I, byla zachována a chráněna jako kulturní památka.
Schoeller byl posledním dolem na Kladensku, na němž se dobývalo černé uhlí. Město Libušín uvádí rok 2002 jako definitivní konec místního hornictví.