Milada II rozšířila těžbu Westphalenova majetku směrem k Chabařovicím. Díky výhodnější poloze a vyšší produkci postupně zastínila starší Miladu I.
Milada II byla otevřena roku 1884 v západní části chabařovické železniční stanice. Hlavní jáma dosáhla hloubky 105 metrů a důl měl vlastní železniční vlečku.
Roku 1891 koupila Miladu I i II Mostecká uhelná společnost. V roce 1907 zaměstnávala Milada II 192 pracovníků a vytěžila 130 910 tun uhlí, tedy výrazně více než starší Milada I.
Úspěšnější Milada II byla jedním z důvodů, proč se starší Milada I stala ve 20. letech 20. století nerentabilní.
Důl používal komorování na zával s trhací prací. Z hlediska nebezpečí výbuchu byl zařazen do I. kategorie.
Samotný důl zanikl, ale část jeho povrchového zázemí a vlečky byla následně využívána průmyslovými provozy.
Název Milada dnes většina lidí spojuje s jezerem vzniklým rekultivací lomu Chabařovice, původně však označoval právě hlubinné doly Milada I a II.