Důl Mayrau, známý také jako Mayrovka, patří k nejvýznamnějším památkám kladenského hornictví. V areálu se dochovalo mimořádné množství původního technického vybavení a skanzen je koncipován jako obraz posledního pracovního dne horníků.
Pražská železářská společnost zahájila hloubení jámy Mayrau roku 1874. O tři roky později byla jáma dohloubena na konečných 527 metrů a začala pravidelná těžba. Asi o deset let později byla v těsném sousedství vyhloubena jáma Robert.
Ve 20. století důl prošel řadou modernizací. Po politických změnách nesl také názvy Fierlinger a Gottwald II. Těžba byla ukončena v roce 1997 a v následujícím roce byly jámy zasypány.
Skanzen vznikal ještě za živého provozu dolu a jeho hlavní myšlenkou se stal „poslední pracovní den“. Díky tomu nepůsobí jako běžné muzeum: šatny, lampovna, strojovny i pracovní prostředí zůstaly zachovány tak, jako by se horníci měli další den vrátit.
Mayrau je mimořádný dochovaným souborem těžních strojů. Nejznámější je parní stroj Ringhoffer z roku 1905, který je návštěvníkům dodnes předváděn v pohybu. Areál dokumentuje vývoj kladenské důlní techniky během více než sta let.
Hornický skanzen Mayrau je pobočkou Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně a jediným veřejnosti přístupným dochovaným důlním areálem kladensko-rakovnické černouhelné pánve.
Za přibližně 120 let provozu bylo na Mayrau vytěženo kolem 34 milionů tun uhlí. Skanzen byl otevřen už roku 1994, tedy ještě tři roky před ukončením těžby.