Velký hlubinný důl u Bukovan, který patřil k hlavním provozům východní části sokolovské pánve. Po válce nesl jméno Dukla a hlubinná těžba skončila roku 1955.
Nový velký důl Adolf–Žofie byl projektován při modernizaci majetku Duchcovsko-podmokelské dráhy po roce 1898. Těžil sloje Anežka a Antonín a stal se jedním z hlavních zaměstnavatelů Bukovan.
Po válce pokračoval ve znárodněném hornictví a od roku 1949 nesl název Dukla. Hlubinný provoz byl plánovitě uzavřen roku 1955, aby nekomplikoval budoucí povrchovou těžbu.
Důl byl centrem výrazných sociálních konfliktů. Roku 1917 nenastoupilo do práce 498 horníků při hladové demonstraci a další protesty probíhaly i za první republiky.
Šlo o moderní hlubinný provoz s několika jámami a těžbou dvou hlavních sokolovských slojí. Okolí dolu patřilo také k prvním místům systematických rekultivací v regionu.
Původní důlní krajinu později zásadně změnila povrchová těžba Medard–Libík. Starý hlubinný areál se samostatně nedochoval.
U dolů Adolf a Žofie byly už v letech 1912–1913 vysazeny javory na přibližně jednom hektaru, což patří k úplným počátkům rekultivací na Sokolovsku.