První velký hlubinný hnědouhelný důl v Dalovicích, otevřený roku 1868 především pro potřeby místní porcelánky. Spolu s mladší Annou II těžil až do roku 1938.
Dalovická porcelánka nejprve používala uhlí z povrchových výchozů. S rychlým růstem výroby byl roku 1868 otevřen hlubinný důl Anna I. Těžba uhlí se tak stala součástí místního keramického průmyslového komplexu.
Za světové hospodářské krize poklesla výroba porcelánu i spotřeba paliva. Roku 1938 byla těžba v Anně I i Anně II úplně zastavena.
Anna I ukazuje přímé spojení dolu a továrny: uhlí se netěžilo jako izolovaná komodita, ale hlavně jako energetická základna dalovické porcelánky.
Šlo o hlubinný hnědouhelný provoz. Maximální hloubka dalovických dolů Anna I a II dosáhla přibližně 72 metrů.
Důl byl po uzavření zavalen a povrch srovnán s okolní krajinou.
Dalovické doly přežily do stejného roku jako místní velké rosničské provozy – 1938.