Důl Alexander vznikl na konci 19. století jako moderně koncipovaný důlní areál Severní dráhy Ferdinandovy. Jeho symetrické uspořádání a bohatě členěné budovy mu vynesly přezdívku hornické Versailles.
Výstavba dolu Alexander začala roku 1896 v tehdejších Malých Kunčicích. Důl byl pojmenován podle hraběte Alexandra Palaviciniho, prezidenta dolů Severní dráhy Ferdinandovy. Stavební část areálu vznikala podle jednotné kompozice, která připomínala barokní zámecký dvůr.
Samostatná těžba probíhala od konce 19. století do roku 1926, kdy se Alexander stal součástí sousedního Dolu Zárubek. Jámy ale zůstaly využívány jako pomocný provoz i v dalších desetiletích. Definitivně byly zasypány po ukončení provozu na počátku 90. let.
Alexander je výjimečný tím, že průmyslový areál nebyl pojat jen účelově. Reprezentativní architektura a symetrické uspořádání vytvářely téměř zámecký dojem, díky němuž se pro objekt vžil výraz hornické Versailles.
Důl byl otevřen dvěma hlavními jámami. Těžní jáma dosáhla hloubky zhruba 945 metrů, zatímco důlní díla zasahovala ještě hlouběji. V areálu se zachovaly obě těžní budovy, další provozní objekty a významné prvky technického vybavení.
Dochované části areálu jsou kulturní památkou. Některé objekty byly rekonstruovány a získaly nové využití, zatímco obě historické těžní budovy zůstávají nejvýraznějším symbolem místa.
V sousedství dolu vznikly hornické kolonie. Po druhé světové válce se okolí dolu stalo součástí Parku oddechu, z něhož se později vyvinula ostravská zoologická zahrada.