Štola sv. Antonína Paduánského představuje novověkou etapu jílovského zlatého hornictví. Navazuje však na starší důlní díla a zpřístupněná trasa patří k nejdobrodružnějším historickým důlním prohlídkám v Česku.
Po útlumu způsobeném husitskými válkami se jílovská těžba výrazněji obnovovala na přelomu 17. a 18. století. Jedním z hlavních center se stalo Kocourské pásmo.
Na štole sv. Antonína Paduánského jsou doloženy intenzivní práce v letech 1753 a 1754. Regionální muzeum uvádí, že zde bylo v této etapě vytěženo přibližně 50 kilogramů zlata.
Prohlídka se blíží skutečnému pohybu v historickém dole: chodby nejsou elektricky osvětlené a dvě úrovně podzemí spojuje soustava sedmi žebříků v úzkém komíně.
Na stěnách se dochovaly stopy ručního vrtání a dobývání používaného v 18. století. Některé zadní části svým profilem naznačují ještě starší původ.
Muzeum důl zpřístupnilo roku 2008. V roce 2026 je štola stále součástí sezónní nabídky Regionálního muzea v Jílovém.
Ze tří štol spravovaných muzeem má sv. Antonín Paduánský největší zpřístupněné dobývací prostory.