Halíře ukazují úplně jinou epochu jílovského hornictví než středověký sv. Josef nebo novověký sv. Antonín. Jde o důlní dílo vyražené při rozsáhlém poválečném geologickém průzkumu.
Halířské pásmo je spojováno s hornictvím už v historických pramenech. Poslední významná hornická etapa však přišla v letech 1948–1951, kdy byla zpřístupněna Stará halířská štola a současně vyražena nová průzkumná štola.
Halíře dobře ukazují rozdíl mezi historickým dobýváním a moderním geologickým průzkumem. Místo úzké chodbičky sledující bohatou žílu vznikl pravidelnější profil určený k systematickému průzkumu ložiska.
Nová halířská štola má charakteristický kosočtvercový profil a délku přibližně 270 metrů. Byla ražena za účelem podfárání starých povrchových prací.
Štolu provozuje Regionální muzeum v Jílovém. Je dobře přístupná a muzeum ji využívá také pro vzdělávací programy, rýžování zlata a ukázky luminiscenčních minerálů.
Na rozdíl od dalších dvou jílovských muzejních štol je Halíře důlním dílem 20. století.