Eliášova dědičná štola patří k nejvýznamnějším vodohospodářským stavbám jihočeského rudného hornictví. Jejím úkolem bylo odvést vodu z hlubokých stříbrných dolů u Rudolfova, Hůr a Adamova.
Hlavním problémem rudolfovských stříbrných dolů byly mohutné přítoky vody. Po zatopení některých velkých důlních prací vznikl projekt dlouhé dědičné štoly vedené z Úsilného směrem do hlavního revíru.
Ražba začala 20. července 1574, na den sv. Eliáše. Práce byly opakovaně přerušovány a obnovovány a definitivně skončily až roku 1910.
Tragikomickým osudem štoly bylo, že v době, kdy mohla skutečně účinně odvodňovat celý plánovaný revír, už nejvýznamnější stříbrná těžba dávno upadala.
Štola byla ručně ražena z několika pracovišť a s povrchem ji spojovaly světlíky. Její dlouhodobé budování patří k největším historickým důlním vodohospodářským projektům jižních Čech.
Obec Úsilné štolu zprovoznila jako technickou památku a má vlastní tým průvodců. Část podzemí je dostupná pouze organizovaně.
Ve 20. století sloužila voda ze štoly také jako jeden ze zdrojů pitné vody pro Českobudějovicko.