Turkaňk představuje moderní kapitolu Kutné Hory. Po staletích od úpadku stříbrného hornictví se zde ve 20. století obnovila hlubinná těžba zinkových, olověných a stříbronosných rud.
Novodobé otevření Turkaňku začalo za druhé světové války Štolou čtrnácti pomocníků. V letech 1950–1952 byl vystavěn nový těžební a úpravárenský závod.
Důl zpracovával přibližně 140 tisíc tun rudniny ročně. Dobývaly se polymetalické rudy se zinkem, olovem a stříbrem. Provoz pokračoval až do roku 1991.
Turkaňk byl posledním pokusem vrátit Kutné Hoře její někdejší roli aktivního hornického města. Moderní těžba tak po několika stoletích navázala na středověké důlní dědictví.
Důlní pole bylo otevřeno sedmi patry a používala se mimo jiné metoda otevřených komor. Po vytěžení mohly nadložní horniny postupně propadat do dobývek.
Po ukončení čerpání v prosinci 1991 se důl postupně zatopil. Důlní vody jsou dlouhodobým hydrogeologickým a environmentálním tématem oblasti Kaňku.
Nejsvrchnější historické patro souviselo se systémem starých dědičných štol; z nich je známá Štola čtrnácti pomocníků u Malína.