Štěpánka, původně šachta arcivévody Štěpána, otevřela bohutínský rudní revír moderním hlubinným způsobem. V průběhu 19. století byla hlavním centrem těžby a úpravy rud, později přešla do pomocné role.
Šachta arcivévody Štěpána, lidově Štěpánka, byla zaražena roku 1827 jako první významná svislá jáma bohutínského revíru. Otevírala především žíly Ludmila a Klementská.
V roce 1875 dosahovala 455,4 metru a měla 17 pater. Vlastní těžební význam postupně převzal nový důl Rudolf. Po roce 1912 zůstala Štěpánka důležitou výdušnou a únikovou jámou.
V 50. letech byla znovu výrazně prohloubena a konečná hloubka dosáhla 864,1 metru.
Štěpánka přežila svou hlavní těžební éru o mnoho desetiletí díky tomu, že byla nepostradatelnou součástí větrání, odvodnění a bezpečnostního systému hlubokého dolu Rudolf/25. únor.
V 19. století využívala koňský žentour a později vodotěžné a parní stroje. Roku 1930 byl starší parní těžní stroj nahrazen elektrickým zařízením.
Po havárii jámové výdřevy v roce 1971 ztratila velkou část provozní funkce. Dnes je historickým důlním dílem připomínaným především v dokumentaci bohutínského revíru.
Štěpánka měla už při založení mimořádně velký profil přes 17 m² a patřila spolu s Mariánským dolem k nejrozměrnějším jámám revíru.