Řimbaba, oficiálně Důl Božího požehnání, patřila k menším, ale velmi zajímavým šachtám bohutínského rudního revíru. Její historie pokračovala i dlouho po ukončení vlastní těžby roku 1900.
Po povrchovém průzkumu a objevu několika rudních žil byla roku 1843 zaražena hlavní jáma dolu Božího požehnání, známého jako Řimbaba.
Nejbohatší partie ležely v menších hloubkách. S postupem dolů rudní výplň slábla a na 9. patře v hloubce přibližně 270 metrů už nebyly žíly ekonomicky dobyvatelné. Roku 1900 byla těžba zastavena.
Za druhé světové války byl důl znovu aktivován jako pomocné dílo pro důl Rudolf/Štefánik a později sloužil také k praktické výuce studentů.
Dobývání bohatých žil těsně pod povrchem způsobovalo výrazné propadliny. Největší z nich dosahovala hloubky až kolem 67 metrů.
Původní koňský žentour později nahradil parní pohon. V roce 1964 dostala Řimbaba novou ocelovou těžní věž.
V areálu působí Spolek Řimbaba, který zde buduje a provozuje hornické muzeum a zachraňuje technické památky bohutínského revíru.
Řimbaba byla po roce 1956 využívána také pro praktický výcvik studentů příbramské střední průmyslové školy hornické.