Nelson III v Oseku patřil k hlubinným dolům podkrušnohorské hnědouhelné pánve. Jeho jméno navždy změnila katastrofa roku 1934, která se stala zásadním mezníkem v československé důlní bezpečnosti.
Důl Nelson III byl součástí rozsáhlého hlubinného systému u Oseka a Hrdlovky. V prvních desetiletích 20. století zde probíhala intenzivní těžba hnědého uhlí komorovým způsobem.
Dne 3. ledna 1934 došlo k mohutnému výbuchu uhelného prachu. Důl byl těžce zničen a velká část podzemí musela být uzavřena. Obnova trvala několik let. Roku 1940 byl Nelson III organizačně připojen k Dolu Alexandr.
Katastrofa z 3. ledna 1934 zabila 142 horníků; další dva lidé zahynuli na povrchu a při pozdějších pracích. Z celé odpolední směny se z podzemí dokázali zachránit pouze čtyři horníci.
Před katastrofou používal důl převážně ruční dopravu důlními vozíky a komorový způsob dobývání. Po neštěstí se právě problematika uhelného prachu a protivýbuchové ochrany stala předmětem zásadního odborného přehodnocení.
Původní důlní areál zanikl. Katastrofu připomíná monumentální pomník obětem na okraji Oseka a pravidelné pietní akce.
Nelsonská katastrofa byla ve své době nejhorším důlním neštěstím v historii Československa a výrazně ovlivnila další vývoj bezpečnostních předpisů.