Kohinoor II v Mariánských Radčicích patřil k nejdéle provozovaným hlubinným dolům severočeské hnědouhelné pánve. Postupně přebíral zásoby okolních dolů Pluto a Alexandr a část areálu se dochovala jako kulturní památka.
Jáma byla hloubena v letech 1899–1900 a nový důl zahájil provoz 4. listopadu 1901 pod jménem Kaisergrube. Později nesl jméno Jan II a od roku 1931 Kohinoor II.
Od roku 1960 prošel rozsáhlou modernizací. Po uzavírání okolních šachet postupně přebíral jejich důlní pole: v 80. letech zásoby Dolu Pluto a od roku 1994 také Dolu Alexandr.
Řádná těžba skončila 31. srpna 2002.
Důl se stal posledním velkým centrem hlubinného hornictví v severní části Mostecka. Díky převádění zásob okolních dolů přežil řadu starších provozů o několik desetiletí.
Modernizace zahrnovala novou skipovou jámu, oběhy vlaků v náraží a novou větrní jámu Oldřich. V pozdní etapě se uplatnilo stěnové dobývání mocné hnědouhelné sloje.
Část architektonicky cenného areálu je památkově chráněna. Jáma MR1 je nadále důležitá pro čerpání a řízení důlních vod v oblasti.
Za dobu provozu bylo na Kohinooru II vytěženo 52 319 850 tun uhlí.