Čankovská Kateřina byla hlavním hnědouhelným dolem obce a zásobovala především místní porcelánky a cihelny.
Hloubení dolu Kateřina začalo roku 1852. Roku 1920 jej získaly Sedlecké kaolinové závody, které v okolí provozovaly také kaolinovou těžbu a plavírny.
V roce 1921 zde pracovalo 93 horníků a tři dozorci a roční těžba přesahovala 27 tisíc tun. Po hospodářské krizi byl provoz výrazně omezen a v červnu 1933 definitivně zastaven.
Po uzavření dolu se v Čankově rozšířilo takzvané divoké dolování. Nezaměstnaní horníci tajně rubali uhlí a prodávali jej, aby si v době krize zajistili obživu.
Rubání bylo převážně hlubinné do hloubky maximálně kolem 30 metrů. Důl měl vlastní visutou lanovou dráhu směrem k Excelsioru a dále vlečkové spojení na Dalovice.
Ruina třídírny byla stržena roku 1951. V letech 1965–1968 proběhla na území dolu zemědělská rekultivace.
V roce 1922 mělo důlní pole rozlohu přibližně 658 tisíc m².